Alexandru Averescu

Alexandru Averescu
Narození	9.jul. / 21. března 1859greg. Ozerne
Úmrtí	2. října 1938 (ve věku 79 let) Bukurešť
Alma mater	Carol I National Defence University Second officers school in Bistrița
Povolání	důstojník, politik a diplomat
Ocenění	Řád Michala Vítěze Řád bílé orlice Order of Ferdinand I Řád sv. Jiří 4. třídy Řád železné koruny
Politické strany	People's Party
Nábož. vyznání	Pravoslavná církev
Funkce	Minister of National Defence (1906–1909) náčelník rumunského generálního štábu (1911–1913) Předseda vlády Rumunska (1918) Předseda vlády Rumunska (1920–1921) Předseda vlády Rumunska (1926–1927) … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandru Averescu (9. března 1859 Ozerne – 2. října 1938 Bukurešť) byl rumunský voják a politik narozený na území dnešní Ukrajiny. Je považován za politika konzervativního, autoritářského, někdy též populistického. Jako voják se zúčastnil již rusko-turecké války v letech 1877–1878.^[1] V letech 1895–1898 byl vojenským atašé v Německu.^[2] V letech 1906–1909 byl ministrem obrany. V roce 1907 tvrdě vojensky potlačil rolnické povstání. V letech 1911–1913 byl náčelníkem generálního štábu a z této pozice vedl boj proti Bulharům v druhé balkánské válce. Během první světové války byl velitelem rumunských ozbrojených sil. Je mu připisována zejména zásluha na obraně Moldávie v letech 1916–1917 (zejm. bitva u Mărăşeşti).^[3] Na konci války byl prvně premiérem, aby dohodl mír s ústředními mocnostmi. Finální Bukurešťskou mírovou smlouvu v květnu 1918 ale už nepodepisoval. Po válce se rozhodl svou popularitu využít v politice, založil úspěšnou Lidovou stranu (Partidul Poporului), kterou vedl v letech 1918–1938. Byl předsedou vlády v letech 1920–1921 a 1926–1927, byl též ministrem zahraničí (1918), ministrem vnitra (1919, 1920) a ministrem bez portfeje (1938). Během svého druhého premiérského mandátu uzákonil pozemkovou reformu a potlačil komunistické aktivity. Jeho třetí funkční období přineslo velmi diskutovanou smlouvu s fašistickou Itálií. Padl poté, co tajně podpořil zavrženého prince Carola. Tváří v tvář úpadku Lidové strany Averescu uzavřel dohody s různými pravicovými silami a v roce 1930 pomohl přivést Carola na trůn. Ten pak zavedl královskou diktaturu. Vztahy mezi králem a Averesvcem se v následujících letech zhoršily. Krátce před Averescovou smrtí se ale usmířili a Averescu zasedl v Královské radě. V roce 1934 se stal maršálem. Ve 30. letech byl zastáncem spojenectví s Itálií a nacistickým Německem. Averescu je rovněž autorem řady knih na různá vojenská témata.